Search results for "stephen king"

Dnešek byl celkem normální pracovní den. Od osmi do půl šestý. Ráno ale bylo důležitější. Posílal jsem na kraj granty do kategorie volnočasových aktivit. Celkem jsme žádali o 48 000,- na všechno možný – na elektřinu, na barvy, na schody, na novej hangár. Snad to dopadne a alespoň nějaký prachy se nám podaří urvat.

Víkend skoro končí. Dal mi pořádně zabrat. Od pátku do soboty jsme pořádali Velký kulový – takovej malej roverskej závod. V pátek jsme začali noční etapou jen tak lehce po Žamberku. Perličkou byla absolutní tma, když snad na půlce okresu nešel proud. No a v sobotu následovala denní etapa. Od půl devátý do půl čtvrtý běhalo pět dvojic po žamberecku a plnilo různé úkoly.
Letošní ročník byl nultý, takže naše roverstvo bylo takovými malými pokusnými králíky. Na příští rok plánujeme účast otevřít (letos jen naše středisko).

Jakmile jsme skončili s VK2007, frčeli jsme na ples. No, vrátili jsme se poměrně brzy, jelikož ospalost byla poměrně velká. Podařilo se mi vyhrát koště. 😎 No samozřejmě, že jsem v noci spal jak špalek a ráno se mi moc nechtělo vstávat. Teď už se mi zas chce spát.

Už jsem zpátky z dalšího Výjezdního zasedání. Tohle poslední bylo poměrně specifický počtem lidí, složením lidí a množstvím snědeného jídla. Na VZ byla jen Rada Starších Rozumných Starců, ze které chyběl Sršeň. Celkem nás tam tedy bylo sedm. Množství jídla bylo přímo neskutečné. Ke dvoum jídlům se snědlo deset litrů guláše (2,5kg masa, 1kg cibule, 1,5 kg buřtů), česnečky se snědlo asi 11 litrů, zbytek si vzal Tygr s sebou do školy. Taky jsme se ládovali makovejma koláčema – velkejma. V sobotu navečer jsem taky zdolali kůpu palačinek. A v sobotu o půlnoci nás Pirát dorazil dortem. Prostě hotovo. Jo a ještě jeden rekord držíme. Od pátku večera do neděle dopoledne jsme spotřebovali 3,5 role toaletního papíru. 😎

Před chvilkou jsem vstal. Za chvilku jdu zase. V poledne jsem se vrátil ze závěrečného víkendu Weekendové lesní školy Kmene dospělých 2006. Poslední noc byla trošku náročnější, ale zvládli jsme to. 👍 Po půl roce jsem úspěšně dokončil lesní školu. Po prvním víkendu v květnu, druhém v srpnu a třetím teď koncem září jsme všichni nakonec úspěšně obhájili své práce (ta moje má 14 stránek – nikdy jsem si nemyslel, že dohážu něco tak dlouhýho napsat).

Když to tak probírám, a ještě teď znova po shlédnutí videí, co mi lesní škola přinesla, tak jednoznačně říkám, že mi změnila názor na spoustu věcí. Na skauting jako takový, na oldskauty, na přátelství a taky na to, co všechno se dá zažít. Můj asi největší zážitek byl poslední plamínkový táborak. Trojhlasný zpěv písně Červená se line záře se šestnácti členným sborem. A další. Bylo to krásný, ta atmosféra, ten pocit toho přátelství všude okolo.

Táák… konečně jsem se dostal k tomu, abys trošku popsal události týkající se našeho tábora.

Poprvé za dlouhou dobu jsme se na tábor stěhovali na dvakrát. Většina materiálu jela v sobotu avií, stejně tak několik lidí, kteří postavili drtivou většinu tábora (hangár, stany, …). V neděli dojel zbytek. V pondělí jsme už jen dodělávali malinkaté nedodělky.

První týden proběhl celkem klidně – žádné programové, ani vážné zdravotní problémy (2x průjem nepočítám 😆 ). Robin tam první týden tak na půl byl a napůl nebyl (pracovní záležitosti). Skoro celý týden (bez jednoho dne) tam byl Pirát, dlouho tam byl také Parmesan a Blešák.

Další týden v pondělí jsme šli na výpravu. Na Zemskou bránu (přes Bartošovice) a zpět (po červené). Trošku sprchlo – jinak OK. V úterý přijel Pedro a skauti měli přednášku o hvězdopravě, večer potom procházku na Anenský vrch skouknout úplněk. Robin přijel až ve čtvrtek, s ním i Pedro. Večer, před slibovým ohněm, se objevil na kontrole Luky (Lukáš Nastoupil – předseda ORJ). Slib skládalo devět skautů a čtyři vlčata.

Předtím si ještě stačil Koudy vyvrknout kotník (chirurgie Rychnov) a Mišák se opařit (nemocnice Ústí). V sobotu jsme zbytek předali rodičům. Teda až na Mauglího (ten prý měl přijet domů až v neděli ). Ale i to dopadlo nakonec dobře.😂

Druhých čtrnáct dní v červenci měly skautky svůj tábor. Vystřídaly nás, jejich drahé bratry. Počasí měly celkem fajn, docela pařák a jen trocha deště.

Byli jsme se na ně podívat, někdy v noci, někdy přes den. Musím uznat, že hlídaly líp než loni – většinou jen po dvou a pozornějc, mnohem pozornějc. 😀 Stejně tak myslím, že se letos se už tolik nehádaly – nikdo neodjel – i když pořád je co zlepšovat. 👍

Celkem jsem u nich na táboře strávil dohromady asi 4 dny. Jsem zvyklej na trošku jinačí řád na táboře a tak mi třeba úprk 3/4 tábora na jídlo přišel takovej divnej. Stejně tak na můj vkus velká volnost v některých místech programu a naopak někdy zase organizování osobního volna. 😵‍💫

To nic. Jejich tábor. Doufám, že si ho pořádně užily.

Ráno jsme se vrátili z nočního přepadu, který jsme šili na naše drahé skautky. Zúčastnili jsem se ho já, Pirát, Koudy a Mauglí. Odjeli jsme v devět ze Žamberka, cestou jsme museli ještě zastavit kvůli jednomu důležitému příchozímu hovoru. 😆 Ukempovali jsme se kousek od tábora a šli spát. Deset minut po půlnoci jsme vstali a dorozdělili kdo kam půjde a co tam provede. Pirát – malý hangár, Mates – první stan, Mauglí – nástěnka, Koudy – stožár. Šlo to dobře, byla tma a relativně teplo (ne Pirátovi, když spal jen pod celtou). Nejřív se povedlo splnit úkol mně. Potom společně Pirátovi a Mauglímu. Koudyho, jakožto člověka s nejtěžším úkolem, odhalili. Obětoval se a všechno popřel (jsem tu sám a na kole) a odvedl pozornost hlídky asi na dvacet minut do kuchyně. Pak jsme se všichni sešli u spacího místa. Poplach se nekonal a i přes drobné odhalení po nás zbylo v táboře dost věcí, které byly objeveny až ráno za světla. Prostě to myslím dopadlo velmi dobře.
No a ráno jsme demokraticky odhlasovali (2/1/1), že do tábora už nepůjdeme a mazali jsme domů.

Zítra o té mezeře tu – o táboru.

Je po závodech. Moc jsem z nich fyzicky neměl. Mým výstupem v týhle akci byla spousta jedniček a nul. A ta se povedla. Stejně tak všem ostatním ty jejich výstupy. Pokud se někde vyskytnul problém, operativně jsme ho vyřešili. Myslím, že jsme naplnili skautské heslo „buď připraven“. Pár malých mušek se našlo. V porovnání s tím, jak katastroficky to mohlo skončit (počínaje počasím a nepřipraveností konče), to jsou opravdu jen malé mušky.

Všechno prostě šlapalo jako švýcary…

Vlčácká schůzka už skončila. Dneska trénovala na závody. Pirát pro ně připravil trať s úkolama. Ani nevím jakou, protože jsem byl většinu času v klubovně a hrál s vlčatama, co nebyla na trati. Ale za to umím dokola říkat: Jednička je ruka nebo noha. Dvojka je hlava. Trojka je tělo. Čtyřka jsou oči. Pětka je nos. Šestka je pusa. A takhle pořád dokola. Házeli jsme kostkou a kreslili myšky. No spíš tak všechno možný.

Dneska po obědě jsem se vrátil z 12. Výjezdního zasedání. Začlo to tak nějak v pátek Kvakinem a pokračovalo dál přes fotbal ve čtyřiceti centimetrech sněhu a skončilo to někde Bangu!.

Takovej víkend na odreagování. Jen jídlo (česnečka, buřtguláš, špagety, utopenci a sladkého a slaného co hrdlo ráčí) a jídlo (to samé jako předtím), odpočinek a hry. U her se trochu zastavím. Začlo to nenápadně Bangem! V pátek večer nic jinýho nebylo, asi jedna nebo dvě hry, jinak se vařilo nebo zasedalo. V sobotu to bylo pestřejší. Dopoledne chvilku Bang!, odpoledne po práci a fotbale Robinovy vypečené hry. Zkus z patnácti centimetrů drátku zvohejbat nápis BONDY nebo uvázat na jednom provaze za třicet vteřin co nejvíc ambuláků. Pak jsme ještě hráli Město, moře, kuře… a taky týmový piškvorky. Pak následovala Bondyho hra – Portoriko nebo tak nějak se to jmenovalo, fakt už nevím. A tak jsme pěstovali kukuřici, indigo, cukr, tabák a kávu a pak s tím vším obchodovali. No a to už bylo deset večer. Následovalo jídlo – špagety – a pak už jen zasedání a spánek. A ráno už jen snídaně, úklid a Bang! 🙂

Nechalo to na mně následky. Přibral jsem pět kilo.